1 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Mluv k synùm Izraelským, a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otcù, totiž ode všech knížat jejich, vedlé domù otcù jich dvanácte prutù, a jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho. 3 Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví; nebo jeden každý prut bude místo jednoho pøedního z domu otcù jejich. 4 I necháš jich v stánku úmluvy pøed svìdectvím, kdež pøicházím k vám. 5 I stane se, že kohož vyvolím, toho prut zkvetne; a tak spokojím a svedu s sebe reptání synù Izraelských, kterýmž repcí na vás. 6 Ty vìci když mluvil Mojžíš k synùm Izraelským, dali jemu všecka jejich knížata pruty své, jedno každé kníže prut z domu otce svého, totiž prutù dvanácte, prut pak Aronùv byl též mezi pruty jejich. 7 I zanechal Mojžíš prutù pøed Hospodinem v stánku svìdectví. 8 Nazejtøí pak pøišel Mojžíš do stánku svìdectví, a aj, vyrostl prut Aronùv z domu Léví, a vypustiv z sebe pupence, zkvetl a vydal mandly zralé. 9 I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváøi Hospodinovy ke všechnìm synùm Izraelským; a uzøevše je, vzali jeden každý prut svùj. 10 Øekl pak Hospodin Mojžíšovi: Dones zase prut Aronùv pøed svìdectví, aby chován byl na znamení proti buøièùm zpurným, a tak pøítrž uèiníš reptání jejich na mne, aby nezemøeli. 11 I uèinil tak Mojžíš; jakž byl pøikázal jemu Hospodin, tak uèinil. 12 Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi, økouce: Hle, již møeme, mizíme a všickni my hyneme. 13 Kdožkoli blízko pøistoupá k pøíbytku Hospodinovu, umírá. Všickni-liž smrtí zhyneme?