1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilnì šetø, co jest pøed tebou. 2 Jinak vrazil bys nùž do hrdla svého, byl-li bys lakotný. 3 Nežádej lahùdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný. 4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své pøestaò. 5 K bohatství-liž bys obrátil oèi své? Ponìvadž v náhle mizí; nebo sobì zdìlalo køídla podobná orlièím, a zaletuje k nebi. 6 Nejez chleba èlovìka závistivého, a nežádej lahùdek jeho. 7 Nebo jak on sobì tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díꜜ: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou. 8 Skyvu svou, kterouž jsi snìdl, vyvrátíš, a zmaøíš slova svá utìšená. 9 Pøed bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností øeèí tvých. 10 Nepøenášej mezníku starodávního, a na pole sirotkù nevcházej. 11 Silnýꜜ jest zajisté ochránce jejich; onꜜ povede pøi jejich proti tobì. 12 Zaveï k uèení mysl svou, a uši své k øeèem umìní. 13 Neodjímej od mladého káznì; nebo umrskáš-li jej metlou, neumøeꜜ. 14 Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. 15 Synu mùj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mnì; 16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé vìci. 17 Nechꜜ nezávidí srdce tvé høíšníku, ale radìji choï v bázni Hospodinovì celý den. 18 Nebo ponìvadž jest odplata, nadìje tvá nebude podꜜata. 19 Slyš ty, synu mùj, a buï moudrý, a naprav na cestu srdce své. 20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráèi masa. 21 Nebo opilec a žráè zchudne, a ospánlivost v hadry obláèí. 22 Poslouchej otce svého, kterýž tì zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará. 23 Pravdy nabuï, a neprodávej jí, též moudrosti, umìní a rozumnosti. 24 Náramnì bývá potìšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z nìho. 25 Nechaꜜ se tedy veselí otec tvùj a matka tvá, a aꜜ pléše rodièka tvá. 26 Dej mi, synu mùj, srdce své, a oèi tvé cest mých aꜜ ostøíhají. 27 Nebo nevìstka jest jáma hluboká, a studnice tìsná žena cizí. 28 Onaꜜ také jako loupežník úklady èiní, a zoufalce na svìtì rozmnožuje. 29 Komu bìda? komu ouvech? komu svady? komu køik? komu rány darmo? komu èervenost oèí? 30 Tìm, kteøíž se zdržují na vínì; tìm, kteøíž chodí, aby vyhledali strojené víno. 31 Nehleï na víno rdící se, že vydává v koflíku záøi svou, a pøímo vyskakuje. 32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušꜜkne. 33 Oèi tvé hledìti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude pøevrácené vìci, 34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostøed moøe, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky. 35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a neèil jsem; když procítím, dám se zase v to.