1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. 2 Nebo o zhoubì pøemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. 3 Moudrostí vzdìlán bývá dùm, a rozumností upevnìn. 4 Skrze umìní zajisté pokojové naplnìni bývají všelijakým zbožím drahým a utìšeným. 5 Muž moudrý jest silný, a muž umìlý pøidává síly. 6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádcù. 7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bránì neotevøe úst svých. 8 Kdo myslí zle èiniti, toho nešlechetným nazovou. 9 Zlé myšlení blázna jest høích, a ohavnost lidská posmìvaè. 10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. 11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od tìch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? 12 Díš-li: Aj, nevìdìli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutkù jeho? 13 Synu mùj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. 14 Tak umìní moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onaꜜ bude mzda, a nadìje tvá nebude vyꜜata. 15 Neèiniž úkladù, ó bezbožníèe, pøíbytku spravedlivého, a nekaz odpoèinutí jeho. 16 Nebo aè sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. 17 Když by padl nepøítel tvùj, neraduj se, a když by klesl, nechaꜜ nepléše srdce tvé, 18 Aby snad nepopatøil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od nìho hnìv svùj. 19 Nehnìvej se pøíèinou zlostníkù, aniž následuj bezbožných. 20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. 21 Boj se Hospodina, synu mùj, i krále, a k neustavièným se nepøimìšuj. 22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou tìch kdo zná? 23 Také i toto moudrým náleží: Pøijímati osobu v soudu není dobré. 24 Toho, kdož øíká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. 25 Ale kteøíž kárají, budou potìšeni, a pøijde na nì požehnání dobrého. 26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. 27 Nastroj vnì dílo své, a sprav je sobì na poli; potom také vystavíš dùm svùj. 28 Nebývej svìdkem všeteèným proti bližnímu svému, aniž lahodnì namlouvej rty svými. 29 Neøíkej: Jakž mi uèinil, tak mu uèiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. 30 Pøes pole muže lenivého šel jsem, a pøes vinici èlovìka nemoudrého, 31 A aj, porostlo všudy trním, pøikryly všecko kopøivy, a ohrada kamenná její byla zboøená. 32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. 33 Malièko pospíš, malièko zdøímeš, malièko složíš ruce, abys poležel, 34 V tom pøijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.