1 Nechlub se dnem zítøejším, nebo nevíš, coꜜ ten den pøinese. 2 Nechaꜜ tì chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji. 3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hnìv blázna tìžší jest nad to obé. 4 Ukrutnátì vìc hnìv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí pøed závistí? 5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné. 6 Bezpeènìjší rány od pøítele, než lahodná líbání nenávidícího. 7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši laèné každá hoøkost sladká. 8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého. 9 Mast a kadìní obveseluje srdce; tak sladkost pøítele víc než rada vlastní. 10 Pøítele svého a pøítele otce svého neopouštìj, a do domu bratra svého nechoï v èas bídy své; lepšíꜜ jest soused blízký, než bratr daleký. 11 Buï moudrý, synu mùj, a obvesel srdce mé, aꜜ mám co odpovìdíti tomu, kdož mi utrhá. 12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí pøedce jdouce, tìžkosti docházejí. 13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho. 14 Tomu, kdož dobroøeèí pøíteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zloøeèení poèteno bude. 15 Kapání ustavièné v èas pøívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobì; 16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici vonìti bude. 17 Železo železem se ostøí; tak muž zostøuje tváø pøítele svého. 18 Kdo ostøíhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostøíhá pána svého, poctìn bude. 19 Jakož u vodì tváø proti tváøi se ukazuje, tak srdce èlovìka èlovìku. 20 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oèi èlovìka nasytiti se nemohou. 21 Teglík støíbra a pec zlata zkušuje, tak èlovìka povìst chvály jeho. 22 Bys blázna i v stupì mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od nìho bláznovství jeho. 23 Pilnì pøihlídej k dobytku svému, peèuj o stáda svá. 24 Nebo ne na vìky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu. 25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž aꜜ se shromažïuje seno s hor. 26 Beránkové budou k odìvu tvému, a záplata pole kozelci. 27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti dìvek tvých.