1 Jako sníh v létì, a jako déšꜜ ve žni, tak nepøipadá na blázna èest. 2 Jako vrabec pøenáší se, a vlaštovice létá, tak zloøeèení bez pøíèiny nedojde. 3 Biè na konì, uzda na osla, a kyj na høbet blázna. 4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. 5 Odpovìz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. 6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svìøuje poselství bláznu. 7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak øeè v ústech bláznù. 8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. 9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest pøísloví v ústech bláznù. 10 Veliký pán stvoøil všecko, a dává odplatu bláznu, i odmìnu pøestupníkùm. 11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opìtuje bláznovství své. 12 Spatøil-li bys èlovìka, an jest moudrý sám u sebe, nadìje o bláznu lepší jest než o takovém. 13 Øíká lenoch: Lev lítý jest na cestì, lev jest v ulici. 14 Dvéøe se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lùži svém. 15 Schovává lenivý ruku svou za òadra; tìžko mu vztáhnouti ji k ústùm svým. 16 Moudøejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. 17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hnìvá se ne v své pøi. 18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, 19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a øíká: Zdaž jsem nežertoval? 20 Když není drev, hasne oheò; tak když nebude klevetníka, utichne svár. 21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak èlovìk svárlivý k roznícení svady. 22 Slova utrhaèe jako ubitých, ale však sstupují do vnitøností života. 23 Støíbrná trùska roztažená po støepì jsou rtové protivní a srdce zlé. 24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitønosti své skládá lest. 25 Když se ochotný ukáže øeèí svou, nevìø mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. 26 Pøikrývána bývá nenávist chytøe, ale zlost její zjevena bývá v shromáždìní. 27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na nìj se obrací. 28 Èlovìk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými zpùsobuje pád.