1 Stalo se pak, [že] v sobotu vešel do domu jednoho [z] předních farizeů, aby jedl chléb, a oni ho sledovali. 2 A náhle byl před ním nějaký vodnatelný člověk. 3 Ježíš tedy těm učeným v Zákoně a farizeům odpověděl: “Smí se v sobotu uzdravovat?” 4 Ale oni mlčeli. A tak ho vzal, uzdravil a propustil. 5 Potom jim odpověděl: “Kdo z vás v sobotní den ihned nevytáhne [svého] osla nebo vola, když mu spadne do studny?” 6 A nemohli mu na to odpovědět. 7 Když pak pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl pozvaným podobenství. Řekl jim: 8 “Kdybys byl někým pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, aby [tam] snad nebyl pozván [někdo] váženější než ty. 9 Ten, který pozval tebe i jeho, by pak přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo.’ A tehdy bys s hanbou zaujal poslední místo. 10 Když jsi tedy pozván, jdi a posaď se na posledním místě, aby ten, který tě pozval, přišel a řekl ti: ‘Příteli, pojď výš.’ Tehdy budeš mít před svými spoluhodovníky chválu. 11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” 12 Tehdy řekl také tomu, který ho pozval: “Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby snad zase oni nepozvali tebe a měl bys odplatu. 13 Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé 14 a budeš požehnaný. Nemají totiž, [čím] by ti odplatili, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” 15 Když to uslyšel jeden ze spoluhodovníků, řekl mu: “Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v Božím království.” 16 On mu však řekl: “Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho [hostů]. 17 V čas večeře pak poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‘Pojďte, neboť všechno už je připraveno.’ 18 Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat. První mu řekl: ‘Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mne.’ 19 Druhý řekl: ‘Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mne.’ 20 A jiný řekl: ‘Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.’ 21 Když se pak ten služebník vrátil, oznámil ty věci svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému služebníku: ‘Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.’ 22 A služebník řekl: ‘Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.’ 23 Pán tedy řekl služebníku: ‘Vyjdi na cesty a [mezi] ploty a přinuť [lidi] přijít, ať se můj dům naplní. 24 Říkám vám totiž, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.’ ” 25 Šly s ním veliké zástupy a [on] se obrátil a řekl jim: 26 “Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. 27 A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 28 Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li [na] to, aby [ji] dokončil? 29 Aby snad, když by položil základ a nemohl [stavbu] dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by [to] viděli, 30 se slovy: ‘Tento člověk začal stavět a nemohl [to] dokončit.’ 31 Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, [aby] se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? 32 Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. 34 Sůl [je] dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? 35 Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”