1 Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli. 2 Farizeové a zákoníci však reptali a říkali: “Tento přijímá hříšníky a jí s nimi!” 3 Pověděl jim tedy toto podobenství. Řekl: 4 “Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratil by jednu z nich, nezanechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 A když [ji] najde, s radostí [ji] vezme na ramena, 6 a až přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ovci, která byla ztracená.’ 7 Říkám vám, že tak bude v nebi [větší] radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.” 8 “A která žena, když má deset mincí a jednu minci ztratí, nerozsvítí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud [ji] nenajde? 9 A když [ji] najde, svolá přítelkyně a sousedky se slovy: ‘Radujte se se mnou, neboť jsem našla minci, kterou jsem ztratila.’ 10 Říkám vám, [že] tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.” 11 Tehdy řekl: “Jeden člověk měl dva syny, 12 z nichž mladší řekl otci: ‘Otče, dej mi díl majetku, který [mi] patří.’ A tak jim rozdělil [své] jmění. 13 Když pak ten mladší syn po nemnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem. 14 Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí. 15 Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a [ten] ho poslal na svá pole, aby pásl vepře. 16 Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával [ani to]. 17 Když však přišel k sobě, řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady! 18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou! 19 Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.’ 20 A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. 21 Ale syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.’ 22 Otec však řekl svým služebníkům: ‘Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. 23 A přiveďte to tučné tele a zabijte [ho]. Jezme a veselme se, 24 neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.’ A začali se veselit. 25 Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27 A ten mu řekl: ‘Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.’ 28 Ale [on] se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho. 29 On však otci odpověděl: ‘Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil [jediný] tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal [ani] kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30 Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!’ 31 A on mu řekl: ‘Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé. 32 Ale veselit se a radovat bylo potřeba, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil; byl ztracen a je nalezen.’ ”