1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusꜜ lid mùj, aꜜ mi slouží. 2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami. 3 A vydá øeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v nìmž líháš, a na ložce tvé, a do domù služebníkù tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do tìsta tvého. 4 I na tebe a na lid tvùj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby. 5 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na øeky, na potoky a na jezera, a vyveï žáby na zemi Egyptskou. 6 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a pøikryly zemi Egyptskou. 7 A uèinili tolikéž èarodìjníci skrze své èáry; a udìlali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou. 8 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, øekl: Modlte se Hospodinu, aꜜ odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obìtovali Hospodinu. 9 I øekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tì tím, a povìz, kdy bych se mìl modliti za tì a za služebníky tvé, a za lid tvùj, aby vyplénìny byly žáby od tebe, i z domù tvých; toliko v øece zùstanou. 10 Kterýžto odpovìdìl: Zítra. A Mojžíš øekl: Podlé slova tvého nechꜜ jest, abys vìdìl, že žádného takového není, jako Hospodin Bùh náš. 11 I odejdou žáby od tebe a od domù tvých, i od služebníkù tvých a od lidu tvého; toliko v øece zùstanou. 12 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona. 13 I uèinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymøely žáby z domù, ze vsí i z polí. 14 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se zemì. 15 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin. 16 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hùl svou, a udeø v prach zemì, aby obrátil se v stìnice na vší zemi Egyptské. 17 Kteøíž uèinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeøil prach zemì. I byly stìnice na lidech i hovadech; všecken prach zemì obrátil se v stìnice ve vší zemi Egyptské. 18 Dìlali také tak èarodìjníci skrze èáry své, aby vyvedli stìnice, ale nemohli. A byly stìnice na lidech i hovadech. 19 Tedy øekli èarodìjníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin. 20 Øekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaò ráno a stùj pøed Faraonem. Hle vyjde k vodì, a díš k nìmu: Takto praví Hospodin: Propusꜜ lid mùj, aꜜ mi slouží. 21 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tì a na služebníky tvé, a na lid tvùj, a na domy tvé smìsici všelikých škodlivých žížal; a naplnìni budou domové Egyptští tìmi žížalami, nad to i zemì ta, na níž oni jsou. 22 A oddìlím v ten den zemi Gesen, v níž lid mùj zùstává, aby tam nebylo smìsice té; abys vìdìl, že jsem já Hospodin u prostøed zemì. 23 A vysvobozením rozdíl uèiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto. 24 I uèinil Hospodin tak. Nebo pøišla tìžká smìsice škodlivých žížal na dùm Faraonùv, a do domù služebníkù jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se zemì od té smìsice. 25 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a øekl: Jdìte, obìtujte Bohu svému tu v zemi. 26 I øekl Mojžíš: Nenáleží nám tak èiniti; nebo ohavnost Egyptských obìtovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obìtovali to, což jest ohavnost pøed oèima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali? 27 Cestou tøí dnù pùjdeme na poušꜜ, a obìtovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal. 28 I øekl Farao: Já propustím vás, abyste obìtovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne. 29 Odpovìdìl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta smìsice od tebe, od služebníkù tvých i od lidu tvého zítra; avšak aꜜ Farao více nezklamává, nepropouštìje lidu, aby obìtovali Hospodinu. 30 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu. 31 I uèinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu smìsici od Faraona, od služebníkù jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezùstalo. 32 Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.