1 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k nìmu: Takto praví Hospodin, Bùh Hebrejský: Propusꜜ lid mùj, aꜜ mi slouží. 2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než pøedce držeti je budeš: 3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor tìžký velmi. 4 A uèiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumøelo ze všeho, což jest synù Izraelských. 5 A uložil Hospodin èas jistý, øka: Zítra uèiní Hospodin vìc takovou na zemi. 6 I uèinil Hospodin tu vìc na zejtøí, a pomøel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synù Izraelských ani jedno neumøelo. 7 I poslal Farao, a aj, neumøelo z dobytkù Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu. 8 I øekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezmìte sobì plné hrsti své popela z peci, a aꜜ jej sype Mojžíš k nebi pøed oèima Faraonovýma. 9 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z nìho na lidech i na hovadech vøedové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské. 10 Nabravše tedy popela z peci, stáli pøed Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vøedové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech. 11 Aniž mohli èarodìjníci státi pøed Mojžíšem pro vøedy; nebo byli vøedové na èarodìjnících i na všech Egyptských. 12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi. 13 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se pøed Faraonem, a rci k nìmu: Takto praví Hospodin, Bùh Hebrejský: Propusꜜ lid mùj, aꜜ mi slouží. 14 Nebo já teï již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvùj, abys vìdìl, žeꜜ není podobného mnì na vší zemi. 15 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvùj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z zemì. 16 Ale však proto jsem tì zachoval, abych ukázal na tobì moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi. 17 Ještì ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtìje ho propustiti? 18 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž èas krupobitím tìžkým náramnì, jakéhož nebylo v Egyptì od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto èasu. 19 Protož nyní pošli, shromažï dobytek svùj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromáždìna do domu, spadne krupobití, a pomrou. 20 Kdo tedy z služebníkù Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitì služebníky své i dobytek svùj do domu. 21 Ale kdož nepøiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníkù svých a dobytka svého na poli. 22 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, aꜜ jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské. 23 Tedy vztáhl Mojžíš hùl svou k nebi, a Hospodin vydal høímání a krupobití. I sstoupil oheò na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou. 24 I bylo krupobití a oheò smíšený s krupobitím tìžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé zaèali. 25 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od èlovìka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpøerážely. 26 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití. 27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a øekl jim: Zhøešil jsem i nyní. Hospodinꜜ jest spravedlivý, ale já a lid mùj bezbožní jsme. 28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), aꜜ není høímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zùstávati budete. 29 I øekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z mìsta, rozprostru ruce své k Hospodinu, a høímání pøestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest zemì. 30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještì se nebudete báti tváøi Hospodina Boha. 31 I potluèen jest len a jeèmen; nebo jeèmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách. 32 Ale pšenice a špalda nebyla ztluèena, nebo pozdní byla. 33 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z mìsta, rozprostøel ruce své k Hospodinu. I pøestalo høímání a krupobití, a ani déšꜜ nelil se na zemi. 34 Uzøev pak Farao, že pøestal déšꜜ a krupobití a høímání, opìt høešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho. 35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synù Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.