1 Bøímì, kteréž u vidìní vidìl Abakuk prorok. 2 Až dokud, ó Hospodine, køièeti budu, a nevyslyšíš? Volati budu k tobì pro nátisk, a nespomùžeš? 3 Proè dopouštíš, abych hledìti musil na nepravost, a na bezpráví se dívati, též na zhoubu a na nátisk proti mnì? A vždy jest, kdož svár a rùznici vzbuzuje. 4 Odkudž se dìje opuštìní zákona, a nedochází nikdá soud. Nebo bezbožný obklièuje spravedlivého, proèež vychází soud pøevrácený. 5 Pohleïte na národy a popatøte, nýbrž s velikým podivením se užasnìte, proto že dìlám dílo ve dnech vašich, o nìmž když vypravováno bude, neuvìøíte. 6 Nebo aj, já vzbudím Kaldejské, národ lítý a rychlý, kterýž zjezdí všecku širokost zemì, aby dìdiènì opanoval pøíbytky jiných, 7 Strašlivý a hrozný, od nìhož soud jeho i vyvýšenost jeho vyjde. 8 Koni jeho rychlejší budou než rysové, a lítìjší nad vlky veèerní; veliké množství bude jezdcù jeho, kteøížto jezdci jeho zdaleka pøijedou, a pøiletí jako orlice, kteráž chvátá na pastvu. 9 Každý z nich k utiskování pøijde, obrátíce tváøi své k východu, když seberou jako písek zajaté. 10 Tentýž i králùm se posmívati bude, a knížata smích jemu budou; tentýž každé pevnosti smáti se bude, a zdìlaje náspy, dobude jí. 11 Tehdy promìní se duch jeho, a pøestoupí i zaviní, mysle, že ta moc jeho boha jeho jest. 12 Hospodine Bože mùj, Svatý mùj, zdaliž ty nejsi od vìènosti? Myꜜ nezemøeme. Hospodine, k soudu postavil jsi jej, ty, ó skálo, k trestání nastrojil jsi ho. 13 Èistéꜜ jsou tvé oèi, tak že na zlé vìci hledìti, a na bezpráví se dívati nemùžeš. Proèež pøehlídati máš nešlechetníkùm a mlèeti, ponìvadž bezbožník sehlcuje spravedlivìjšího, než sám jest. 14 A zanechávati lidí jako ryb moøských, jako zemìplazu, kterýž nemá pána? 15 Všecky napoøád udicí vytahuje, zatahuje je sítí svou, a zahrnuje je nevodem svým, protož veselí se a pléše. 16 Protož síti své obìtuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze nì ztuènìl díl jeho, a strava jeho zlepšena. 17 S tím-liž se vším pøedce zatahovati má sít svou, a ustaviènì národy mordovati bez lítosti?