1 Na stráži své státi budu, a postavím se na baštì, vyhlédaje, abych vidìti mohl, co mluviti bude ke mnì Bùh, a co bych odpovídati mìl po svém trestání. 2 I odpovìdìl mi Hospodin, a øekl: Napiš vidìní, a to zøetelnì na dskách, aby je pøebìhl ètenáø, 3 Proto že ještì do jistého èasu bude vidìní, a smìle mluviti bude až do konce, a nesklamáꜜ. Jestliže by pak poprodlilo, poseèkej na nì; neboꜜ jistotnì dojde, aniž bude meškati. 4 Aj ten, kdož se zpíná, tohoꜜ duše není upøímá v nìm, ale spravedlivý z víry své živ bude. 5 Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodì, neostojí v pøíbytku; kterýž rozšiøuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemùže nasytiti, byꜜ pak shromáždil k sobì všecky národy, a shrnul k sobì všecky lidi. 6 Zdaliž všickni ti proti nìmu pøísloví nevynesou, a svìtlých slov i pohádek o nìm? A neøeknou-liž: Bìda tomu, kterýž rozmnožuje vìci ne své, (až dokud pak?) a obtìžuje se hustým blátem? 7 Zdaliž nepovstanou rychle, kteøíž by tì hryzli, a neprocítí, kteøíž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavièném potlaèení. 8 Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tì všickni ostatkové národù, pro krev lidskou, a nátisk zemì a mìsta, i všech, kteøíž pøebývají v nìm. 9 Bìda tomu, kdož lakomì hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místì vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpeèenství. 10 Uradils se k hanbì domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhøešil sobì samému. 11 Nebo kamení ze zdi køièeti bude, a suk z døeva posvìdèovati bude toho. 12 Bìda tomu, kterýž staví mìsto krví, a utvrzuje mìsto nepravostí. 13 Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupù, že, o èemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheò zkazí. 14 Nebo naplnìna bude zemì známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplòují moøe. 15 Bìda tomu, kterýž napájí bližního svého, pøièinìje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu. 16 Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeꜜ k tobì kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou. 17 Nebo nátisk Libánu a zhouba zvìøi, kteráž ji dìsila, pøikryje tì, pro krev lidskou, a nátisk zemì a mìsta, i všech, kteøíž pøebývají v nìm. 18 Co prospívá rytina, že ji vyryl øemeslník její? Slitina i uèitel lži, že doufá uèinitel v úèinek svùj, dìlaje modly nìmé? 19 Bìda tomu, kterýž øíká døevu: Prociꜜ, a kameni nìmému: Probuï se. On-liž by uèiti mohl? Pohleï na nìj. Obloženꜜ jest zlatem a støíbrem, ale není v nìm žádného ducha. 20 Hospodin pak v chrámì svatosti své jest, umlkniž pøed oblíèejem jeho všecka zemì.