1 I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských, nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu. 2 A vidìl Balák, syn Seforùv, všecko, co uèinil Izrael Amorejskému. 3 I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se pro pøítomnost synù Izraelských. 4 Protož øekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vùkol nás, jako sžírá vùl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforùv, toho èasu králem Moábským. 5 I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do mìsta Petor, kteréž jest pøi øece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, øka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, pøikryl svrchek zemì, a usazuje se proti mnì. 6 Protož nyní poï medle, zloøeè mnì k vùli lidu tomuto, nebo silnìjší mne jest; snad svítìzím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z zemì této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zloøeèíš, bude zloøeèený. 7 Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých peníze za zloøeèení; i pøišli k Balámovi, a vypravovali mu slova Balákova. 8 On pak øekl jim: Pobuïte zde pøes tuto noc, a dám vám odpovìd, jakž mi mluviti bude Hospodin. I zùstala knížata Moábská s Balámem. 9 Pøišel pak Bùh k Balámovi a øekl: Kdo jsou ti muži u tebe? 10 Odpovìdìl Balám Bohu: Balák, syn Seforùv, král Moábský, poslal ke mnì, øka: 11 Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, pøikryl svrchek zemì; protož nyní poï, proklò mi jej, snad svítìzím, bojuje s ním, a vyženu jej. 12 I øekl Bùh k Balámovi: Nechoï s nimi, aniž zloøeè lidu tomu, nebo požehnaný jest. 13 Tedy Balám vstav ráno, øekl knížatùm Balákovým: Navraꜜte se do zemì své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi. 14 A vstavše knížata Moábská, pøišli k Balákovi a øekli: Nechtìl Balám jíti s námi. 15 Tedy opìt poslal Balák více knížat a znamenitìjších, nežli první. 16 Kteøíž pøišedše k Balámovi, øekli jemu: Toto praví Balák, syn Seforùv: Nezpìèuj se, prosím, pøijíti ke mnì. 17 Nebo velikou ctí tì ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, uèiním; protož pøiï, prosím, proklò mi lid tento. 18 Odpovídaje pak Balám, øekl služebníkùm Balákovým: Byꜜ mi pak dal Balák plný dùm svùj støíbra a zlata, nemohl bych pøestoupiti slova Hospodina Boha svého, a uèiniti proti nìmu malé neb veliké vìci. 19 Nyní však zùstaòte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvìdìl, co dále mluviti bude Hospodin se mnou. 20 Pøišed pak Bùh k Balámovi v noci, øekl jemu: Ponìvadž proto, aby povolali tì, pøišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což pøikáži tobì, to èiò. 21 Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty Moábskými. 22 Ale rozpálil se hnìv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se andìl Hospodinùv na cestì, aby mu pøekazil; on pak sedìl na oslici své, maje s sebou dva služebníky své. 23 A když uzøela oslice andìla Hospodinova, an stojí na cestì, a meè jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balám, aby ji navedl zase na cestu. 24 A andìl Hospodinùv stál na stezce u vinice mezi dvìma zídkami. 25 Viduci pak oslice andìla Hospodinova, pøitiskla se ke zdi, pøitøela také nohu Balámovi ke zdi; proèež opìt bil ji. 26 Potom andìl Hospodinùv šel dále, a stál v úzkém místì, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo. 27 A viduci oslice andìla Hospodinova, padla pod Balámem; proèež rozhnìval se velmi Balám, a bil oslici kyjem. 28 I otevøel Hospodin ústa oslice, a øekla Balámovi: Cožꜜ jsem uèinila, že již po tøetí mne biješ? 29 Øekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posmìch uvedla. Ó bych mìl meè v rukou, jistì bych tì již zabil. 30 Odpovìdìla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mnì, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyèej mìla tak èiniti tobì? Kterýž odpovìdìl: Nikdy. 31 V tom otevøel Hospodin oèi Balámovy, i uzøel andìla Hospodinova, an stojí na cestì, maje meè dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu uèinil na tváø svou. 32 I mluvil k nìmu andìl Hospodinùv: Proè jsi bil oslici svou po tøikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobì; nebo uchýlil jsi se s cesty pøede mnou. 33 Když vidìla mne oslice, vyhnula mi již po tøikrát; a byꜜ mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal. 34 Odpovìdìl Balám andìlu Hospodinovu: Zhøešilꜜ jsem, nebo jsem nevìdìl, že ty stojíš proti mnì na cestì; protož nyní, jestliže se nelíbí tobì, radìji navrátím se domù. 35 Øekl andìl Hospodinùv k Balámovi: Jdi s muži tìmi, avšak slovo, kteréž mluviti budu tobì, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty Balákovými. 36 Uslyšev pak Balák o pøíchodu Balámovu, vyšel proti nìmu do mìsta Moábského, kteréž bylo pøi øece Arnon, jenž jest pøi konci pomezí. 37 I øekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tì? Proèež jsi tedy nepøišel ke mnì? Proto-li, že bych tì náležitì uctiti nemohl? 38 Odpovìdìl Balám Balákovi: Aj, již jsem pøišel k tobì; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bùh v ústa má, to mluviti budu. 39 I bral se Balám s Balákem, a pøijeli do mìsta Husot. 40 Kdežto nabiv Balák volù a ovec, poslal k Balámovi a k knížatùm, kteøíž s ním byli. 41 Nazejtøí pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského.